Trailspotting: Enduro Race Morávka

TYB_6401

Takže Malá Morávka. Druhá nejdelší dědina ve střední Evropě a donedávna největší zapadákov, ve kterém domorodci zažili zdravého rozumu a postavili tam pár sjezdovek. Pak přišla další hlava s myšlenkou, že by se na sjezdovce dalo vykopat pár trailů. No a co čert (na celopéru) nechtěl, vyrostl nám tam krásný Bikepark Kopřivná. Slovo krásný v tuto chvíli nepoužívám jako stylistickou kudrlinku, nýbrž jako přívlastek hodný svého jména. Na ne nijak zvlášť velkém kopci se motá asi 5 trailů, rozdělených od vlažných rodinných houpaček, přes vysoké lávky jako v Kanadě a končí to jetelným DH. O smyslnost místních pouštěček se stará Kamil Tatarkovič, který byl také tvůrcem erzet Enduro Race Morávka. Jeho postupy jsme už zažili při prvním závodě v Koutech, kde nám taky příjemně zatápěl.

.

Čím víc jsem toho objezdil, tím častěji zjišťuju, že závod, ze kterého nemám skoro žádný respekt, nakonec dopadá bídně pro moje kolo a pro mou osobu. Kopřivnou jsme měli už párkrát najetou i s lokálníma ilegálama, ale stejně mě dokázal kopec vskutku potrápit.
Nutno ještě podotknouti, že Malá Morávka je v Jeseníkách (<3), tudíž ze Zlína žádný mocný přejezd republiky a vstávačka v šest ráno. Pěkně napohodu jsme dorazili kolem oběda, stihli se ubytovat a pak na trénink. Ubytování jsme měli snad nejblíž, jak to šlo. Pro představu, asi pět šlápnutí od areálu. Největší peklo z celého závodu pro nás byl výšlap po plytkých schodech k hotelu Kopřivná(?), asi ve třetině svahu. Všem se nám vybavila ona pověstná scéna z filmu Kill Bill, jak Uma nosí vodu a nahoře čeká přísný tělocvikář.


Celá sobota se nesla ve znamení prachu v puse, v očích, v uších a …všude. Celý kopec byl pořádně proschlý, takže každá zatáčka prášila a já jsem za sebou musel ustavičně poslouchat Lukášovo kašlání, jak hltal prach od dvou rozrážečů před sebou. Jeli jsme čtyři erzety a v sobotu už zavedený (pod)večerní prolog. Traily, až na pár odchylek a jednu palbu na druhé straně kopce jsme celkem znali, takže žádný problém. Kolo předlo a borec se jenom usmíval. V Kopřivné se jezdí celkem všechno. Hodně kořenů a hrabanky, sem tam nějaká klopka, dvoják nebo lávka. Škoda, že pro závod byla zavřená nejvyšší lávka, nebo spíš dřevěný most se šikmým sjezdem do wall ridu. Lukáš si klasicky dal pár kilometrů sjezdu se zamknutou zadní stavbou a dole se divil, že to tak kurevsky drncalo. Díky za tento jeho problém. Od určité doby si na něj před každým trailem vzpomenu a přepínám páčku na odemknutý zámeček. Příjemně překvapila sjezdovka Myšák, podél které se táhne druhá DH trať a na kterou se napojovala i naše RZ, a která končila ve vedlejší obci Karlov. Tam nám taky došlo, že jsme vlastně moc neobědvali a že ještě nebylo pivo. Takže za pade znova lanovka na start, průlet RZ a zastávka v hotelu Karlov.
Kouzlo hotelu Karlov spočívá v jedné paní za výčepem a (podle všeho) druhé paní v kuchyni. Kdo zná, jistě pochopí větu; Počkejte, počkejte, pomalu s tím hoštěním. Na takový návaly nejsme zařízený. Patnáct let nic, a najednou zájezd! Borci vyměkli a jeli trénink nealko. Mě, sic závislému člověku, bylo blbé je v tom nechat, a tak jsem taky zvolil domácí limonádu. Avšak, neprohloupil jsem. Třikrát limonáda, jednou pikantní masová směs s rýží, jednou pikantní masová směs s topinkou a palačinky. No seděli jsme tam dobrých dvacet minut, než se nosilo na stůl. Ale, všechno dobré. Měli to moc dobré. S plným bachorem se, i přes pošklebky z Markovy strany, šlapalo jinak. Pikantka se ukázala jako výborné palivo, ovšem po dvacetiminutovém stoupáku po kořenech se to jaksi promíchalo a na startu poslední RZ jsem už měl pot na čele. No kdyby se to v sobotu jelo na čas, trhl bych rekord trati. Dole jsme hodili kola do stínu, Lukáš šel pro první várku piv a já na latrínu, provést něco hrozného.

.

Jak se nám začalo smrákat, rozjela se muzika a areál ožil. Škoda, že DJ do playlistu nezahrnul vždy tak očekávané Beastie Boys a Sex pistols  Otevřel se prolog a my jsme si ho šli najíždět. Speaker se chopil mikrofonu a za trefných poznámek nás hnal na start. Myslím, že v žádném reportu jsem se o něm zatím nezmínil, což je vlastně docela škoda. Kromě jednoho závodu v Koutech, s náma tento sympaťák s mikrofonem a startovní listinou v ruce, objíždí každou štaci. Nevím, jak se jmenuje, ani odkud je, ale dělá super atmosféru a celé dva dny nespustí mikrofon z ruky. Klobouk dole.

V areálu zrovna předělávají lano na nějakou osmi sedačku nebo co, takže jedeme kotvou jen do půlky. (Kdo byl v Kopřivné jezdit kdykoliv během posledních dvou měsíců musí uznat, že takovou divočinu v nákladovém prostoru dodávky, plném kol a lidí při cestě na kopec, ještě nezažil. A to všechno potmě…) Ale to nevadí. Zhruba v polovině kopce startuje první erzeta, prolog. No jízda v nízkých a prašných klopenkách mi asi nejde. Nějak jsem to podcenil a možná jsem v sobě měl málo piv. Takže prolog poslaný na jistotu, o čase se vůbec nemusíme bavit. Marek si na podruhé práskl místní přescesťák a i přes první zaváhání na hraně si zasluhuje můj obdiv a již tradiční a pomyslné podání ruky. Možná trochu herda do zad.

Areál postavený klasicky. Za tu dobu už ty mordy ve stáncích začneš poznávat a díky bohu (říká ateista) se už i FOX girl ustálila v hodně zajímavé podobě. Jo a jenom taková malá technická rada. Když očekávám příjezd tří set žíznivých cyglistů, je nutno si zařídit pořádný chlaďák a hbitý přísun čerstvých beček. Naštěstí provozovatel nasadil za výčep tu správnou tvář s kérkama a ohnivýma vlasama. Takže vše odpuštěno.

Nevím, jak se v tuto chvíli tváří members of the Race kategory, ale díky novému systému naše kategorie startovala jako první a elita se díky tomu dostala na start až daleko po nás. Za mě super nápad. Nemuseli jsme všechny RZ absolvovat v největším poledním vedru, všechno jsme stihli objet více méně do tří hodin (a ne do půl páté) a nakonec jsme ještě viděli největší střelce dojíždět do cíle. …no dobře. My jsme to proseděli u piva. Díky tomu všemu byla v areálu vynikající zábava. Zkrátka, fandili všichni.

TEST.JPG00000

Docela mě baví, i když někdy trochu frustruje, že se do série čím dál víc zapojují i dětské závody. Malí střelečci (Lukáš mezi ně nepatří) jeli zhruba v půlce naší kategorie, takže jsme viděli jak to nadrzo pouští z toho hrbu. K mé frustraci… Nevím jak se mám vypořádat s tím, že ty děcka mají kolikrát lepší gear než my a frknou si na věci, které já zbaběle obloukem objíždím. Mnohdy tento sport ta drobotina jezdí daleko dýl než já a to mě celkem uklidňuje. Klasik by řekl; „Alibismus vole.“

No abych nějak nastínil, co se na při závodě odehrávalo. Na celkem malém kopci je zkrátka problém udělat pět nových RZ, takže se jich hodně drželo bikeparku, plus nějaké spojovačky přes les. V noci ze soboty na neděli byla bouřka jak hovado („Provazy vody!!“), takže neděle byla hodně mokrá, až vazká a traily se stávaly lepkavými. Na Klíny, kde jsme zažili něco jako zápasy v bahně, to ale nemělo. Šel jsem do závodu zbytečně nahroceně a místo jízdy na jistotu, jak jeli kluci, jsem to párkrát přepískl, neudržel si ideální lajnu a šel k zemi. Žádné kreše, spíš klasické položení do materiálu. Největší fau pax byla rakev asi pět metrů od cíle…které jsem pak potupně dotlačil. Po první zkurvené erzetě a prodaném prologu, jsem už nenacházel jistotu a nějaké dotažení času bylo v tu chvíli pasé. Každopádně, můžu zase slavnostně prohlásit, že jsme dojeli vcelku, kola taky jakž takž a jako grand finale si nás odchytil kameraman z ČT s tím, jestli bychom mu neposkytli nějaké videa z kamer, kterýma jsme byli opásáni. Nakonec si zvolil Lukášovu kreativní jízdu. Pro zvídavé; najdi si http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10103510226-sport-v-regionech/417232400032010-enduro-race-moravka 00:50min.

Morávka je super a vlastně celé tady to křepčení a ježdění po republice mě strašně baví. Velký respekt si zaslouží pořadatelé, za perfektně zvládnuté zázemí a krásně postavené tratě a každý rider, těma nejmenšíma počínaje. A na závěr, místo klasické glosy, něco k zamyšlení; děláš sport, kvůli kterému si seženeš drahé kolo, abys ho jel rozmlátit někam do lesa s partou dalších takových magorů. Cestuješ kvůli tomu přes celou republiku a ještě za to platíš… Co je to za lidi?