Trailspotting – Rychlebské stezky

Podzim udeřil docela nemilosrdně a ze všech riderů se pomalým tempem zase stávají sezónní alkoholici. My jsme stihli jeden z posledních teplých víkendů zajezdit na Rychlebských stezkách, které sláva snad předchází a každý biker, který nepočítá kilometry ale zážitky, si připomíná obrovské sjízdné kameny ve svých vlhkých snech.

Koncept Rychlebských stezek nemusím znovu propírat. Tolikrát jsme slyšeli o návratu k přírodě, poctivé ruční práci, boji s myslivcem a potom s kůrovcem. Každý alespoň jednou slyšel pojem Super Flow, základna, nebo Horník a taky o tom, jak nejdelší trail kopali nějací angláni. Rád bych se v tomto článku věnoval RS z pohledu člověka, který na místo na okraji Jeseníků jezdí už pátým rokem a pamatuje Černou Vodu ještě jako neznámou dědinu na hranicích s Polskem.

Cesta klasicky ze Zlína je vždycky na dlouho. Než nabereme všechny členy posádky, jsme na tom časově podobně, jako dojezd někam na Šumavu. Přitom je to vlastně takový kousek. Celá tato sranda se odehrává v obci Černá Voda, o které ještě pár let zpátky nikdo nevěděl. Parta okolo Pavla Horníka tam vykopala v lese nad vesnicí několik trailů, které jsou barevně rozděleny podle náročnosti, i když já bych je rozdělil do kategorií lehké, těžké a brutální. Pojďme si je proletět.

Začnu ale tou nejzásadnější věcí, kterou musí každý návštěvník RS absolvovat a tou je stoupací trail a Dr. Wiessner. V kostce je to prostě hodinový stoupák k nejvyšším bodům kopce, který potrápí jak fyzičku tak skills. Nejde o žádné nekonečné šlapání asfaltu jak na Dlouhé stráně. Bavíme se o jízdě po lávkách, potokem, přes kameny a hlavně furt do kopce. Nabušení vrchaři si celou věc dají v čase kolem půl hodiny (čau Davide), ostatní smrtelníci v průměru kolem hodiny. Záleží jaká je momentální fíza, nebo kolik piv proběhlo minulý večer. Po cestě jsou záchranné stanice v podobě studánek s tekoucí vodou, takže sušák se dá rozředit celkem snadno. Největší smrt většinou přichází v prvním stoupání po kamenných kostkách a po druhé na lesní cestě těsně pod vrcholem. Dr. Wiessner je sranda plná ostrých zatáček, velkých kamenů a lávek nad propastí. Chce to trošku šikovnosti, jinak jde noha na zem a musí se poponášet. Jedna z náročnějších věcí na RS a samozřejmě všechno do kopce. Brát výšlap jako strašák před každou jízdou je ale zbytečné. V pohodovém tempu, nebo tlačenkou, se to dá zmáknout bez ztráty nálady.

Nejlehčí a nejznámější variantou na Stezkách je starý známý SuperFlow trail. Někdo to kdysi popsal slovy „Nahoře nasedneš na tobogán, dole tě to vyflustne u základny a tam dáš beer.“ A tak to zkrátka je. V tempu asi čtyřicet minut čiré radosti po hladkém povrchu, místy nějaký kámen nebo klopenka. SuperFlow je sjízdný pro úplné začátečníky, ale dá se na něm letět i řádná dýka. V té chvíli se začnou objevovat různé skoky, sjízdné kameny a další bejkárny. Jedna rozbitá helma, koleno, odřené rameno, defekty a poškrábaná vidle, nechť jsou tomu za těch několik let důkazem. Na SF se vyblbnou všichni napříč zkušenostmi nebo velikostí zdvihů.

SuperFlow je doopravdy super, ale ty pravé Rychleby jsou trochu někde jinde. Jejich začátek je o pár metrů níž než tobogán a jsou označené černou barvou. Celá zábava začíná trailem, který se celkem zákeřně jmenuje Naučná stezka. Tento postup už není pro kdejakého Poláka s narvaným batohem na zádech a v lyžařské helmě. Před touto částí RS a před jejich staviteli smekám, protože je za tím vidět velký kus dřiny v těžkém terénu. Traily jako Mramorový, Prokletý, Tajemný a Hupcuk jsou lajny vystavěné z balvanů všech velikostí a tvarů. Na každém šutru, který trochu vyčnívá, jsou otištěné zuby z předních placek, nebo pedálů. Občas je to trochu trial, zvlášť při prvosjezdu, ale faktor zábavy na maximum. Občas není špatné zastavit a rozhlédnout se jen tak kolem, po starém lese kde není ani noha a jen kámoš za tebou vydýchává infarkt. Naprosto pure Rychleby je pak trail Velryba, který končí balvanem, na kterém se i z holek stávají muži a neměl by ho nikdo z návštěvníků vynechat. Tyto lajny bych nedoporučil úplnému nováčkovi. Jednak by si jízdu neužil a celá akce by mohla hrozit pádem. Vůbec se nestydím na těchto trailech jezdit v integrálce a s chráničema, protože mezi kameny se padá blbě.

Další těžkou lahůdkou a povinností každého letce jsou Sjezdy. Dá se k nim dostat z první asfaltky, která protíná kopec někde ve třetině stoupání, takže se dá tímto způsobem smotat menší okruh. Sjezdy jsou takové lehčí DH, na kterém nechybí řádná diskotéka v kořenech, kameny a taky pár docela pěkných odpalů. Není to nějak dramaticky z kopce, ale flow nechybí, zvlášť když se jede death grip tak to dost odsýpá. Tuto lajnu si užijou hlavně zkušenější jezdci na větších zdvizích, kteří znají svoje možnosti. Ostatní bikeři si tam svoji stopu najdou taky, takže žádná past, ze které není úniku.

Co se týká spaní, nemůžu tady nevychválit ubytování na Staré faře, kam jezdíme celou dobu a pan domácí se za tu dobu stal naším náhradním otcem. Jednoduché a čisté pokoje, dostatek sprch a záchodů pro všechny a hlavně suprový přístup. Ve společenské místnosti se dá zakalit, pokud se ti nechce na základu nebo U Kaštánka na návsi už zavřeli.
Na Základně, což je hlavní stan RS, je mimo hospody taky možnost ubytování nebo stanování. Obrovské švestkové buchty, vývary nebo puding s ovocem jsou věci, kvůli kterým je na světě vždycky o něco líp. K tomu dobře ošetřené pivo je základ každého výjezdu. Vedle hospody je servis s prodejnou komponentů, hader a suvenýrů a vedle základny skill park.

Pro zatvrzelé vyznavače XC, nebo odložené manželky, začíná na protější louce za dědinou Trail podél Černého potoka. V tuto chvíli se nebavíme o sjezdu ale o výšlapu, více méně kolem potoka, který končí až v posledním větším městě u hranic. Trail není nijak náročný, ale zábavu nepostrádá ani v nejmenším. Po cestě se dá vykoupat v lomu nebo zapadnout do přilehlé hospody. Prostě pohoda.

O Rychlebských stezkách toho jde napsat ještě mnohem víc. Rozhodně jsem nevyjmenoval všechny traily které na kopci jsou, nemluvě o těch, které se teprve staví. Z mého pohledu jsou RS ideální místo pro pohodový víkend s partou, ale i pro tréning třeba zrovna na enduro závody. Myslím, že mluvím za všechny když vzpomenu, že ještě v pondělí po víkendu stráveném na stezkách, cítím v nohách každý ujetý metr. Všem, kteří se alespoň trochu cítí, doporučuju vynechat pro jednou ty nejprovařenější místa a sjet si i ostatní postupy. Tam se Rychleby ukážou v celé nahotě a pak to stojí za to.

@jiri.kovarik_

#irisriderz

Napsat komentář