Cape Town (part 1)

Už ani nevím kdo přesně s tímto nápadem přišel první, ale stalo se to, že jsme se rozhodli pro cestu do Jižní Afriky. Začal jsem hledat informace a rozhlížet se po mapě. Dobře, kde je jih Afriky vím, ale musím se přiznat, že moje zeměpisné znalosti se rozvíjí až v posledních třech letech. Na základce jsem měl jednou i čtverku ze zeměpisu. A co? K čemu to všechno je, když tě to ale kurva vůbec nezajímá. Ale jo, zase ta škola k něčemu byla a nejsem úplný tupec. Lidi co na cestách často potkáš ani neumí umístit Evropu na mapě  na tož nějakou Českou Republiku. Když už jsme byli rozhodnutí právě pro Kapské Město hodně lidí se mě pak ptalo proč zrovna do Jižní Afriky? Hlavně Ti nejchytřejší jedinci co všude byli, přitom Slovensko je exotika, často říkali: ,,Tam bych nejel, za nějakýma čmoudama.“ Co chceš odpovědět takto chytrým lidem? Asi nic, jen ať si dál žijí v tom svém světě, v té svojí pravdě. Vůbec jim to ovšem nemám za zlé. Naopak jsem rád. Přece mi co rádi cestujeme potřebujeme přesně tyhle lidi, co všechno ví a jsou doma. Jak by to taky vypadalo, kdyby každý začal cestovat?

 photo IMG_7351 Pro madeover_zps3jzo1eot.jpg

No, ale pojďme trošku zpět. Je jednoduché se podívat na mapu a říct si: ,,Jo tady bych jel, to bude super místo.“ Největší problém je se mnou. Až se někdy divím, že mi to moje milá všechno toleruje. Díky za to ani nevíš jak! Jediné moje kriterium je to, aby tam šlo jezdit na kole a hlavně hlína a při naší zimě tam bylo právě léto, tedy počasí vhodné pro ježdění. Takže se musíme rozhlížet na jih. Někdy v létě jsme rozhodnutí pro Kapské Město. Musí to být, ale takové to rozhodnutí, jako když jedeš novou lajnu a říkáš si: ,,Teď!!! Teď nebo nikdy!!!“ Prostě to rozhodnutí, kdy víš, že už není cesty zpět. Začínám hledat videa, procházím mapy. Youtube na mě vyhodil Gum Trails, ale počkat ty skoky jsem už někde viděl. Ty první boule jsou mi povědomé. No jasně Electronical! Tehdy, když jsem prvně viděl toto video jsem si říkal sakra, kde tento spot může být? No super je to v Kapském Městě a bylo jasno. Hledám kontakty píšu lidem, taková klasika. Nevím jak bych si poradil bez facebooku – aspoň v tomto případě tato stránka věci ulehčuje a funguje opravdu skvěle!
Nicméně byla tu druhá věc. Tohle nebude ten klidný Zéland, kde si můžeš spát v káře přes noc. Popravdě, pokud si napíšete do vyhledávače Kapské Město a kriminalita, raději moc dál nečtěte. Navíc na Youtube jsme shlédli dokument – Nejnebezpečnější města světa, kdy jeden díl byl právě o Cape Townu. A říkal jsem si do prdele, jak to tam teda funguje??? Dobře ten dokument byl asi z roku 2007 určitě se toho hodně změnilo, uklidňovali jsme se. Další debaty spíš byli o tom jak tam bude kurva krásně, než že nás určitě někdo sebere všechny věci a kdo ví co ještě.
Tak teda pojďme na to! Zpáteční letenky s přestupem v Ethiopii za 14 litrů. Šest a šest hodin letu.. to zní dobře, bereme! a 7.12. nás čeká noční let z Vídně. Cesta byla v pohodě. Moje záda se neozývali a okolo osmé ranní přistáváme v Addis Abeba, čekáme asi hodinu na další let. A okolo druhé odpoledne vidíme v dálce hory, pomalu se blížíme do cíle. Přistáváme, je jasno. Čtvrti okolo letiště jsou jedny z těch nejnebezpečnějších v Kapském. Takže hezky z výšky v bezpečí vidíš velké townshipy – jsou to takové nehezké plechové chatrče, které jsou bohužel součástí tohoto úžasného místa.

 photo IMG_7386 pro madeover_zpsibsahazq.jpg

Bereme tágo, protože nenalézáme WIFI, aby jsme si přivolali UBER, a vyrážíme směr Claremont – to bylo místo, kde jsme měli bydlení na náš první měsíc. Místo, které mi bylo doporučené jako bezpečné a ve středu města, blízko centra i trails spotů. Tady se chvilku zastavím. Do taxíku s námi nasedá mladá holka z Brazílie, že snad máme asi podobnou cestu a vezmou víc lidí zaráz. Týpek, co řídil auto přijíždí do cíle, kde měla holčina vystupovat, ale nějak navigace nenalézá Backpacker, kde chtěla vystoupit. Chvilku projíždí uličky, zahlédl jsem nízkou budovu s nápisem Shop, obchod byl vevnitř celý zamřížovaný pouze s malým otvorem na vydávání zboží, říkám si no do prdele!!! Taxikář říká, že je v cíli a že ji může vysadit tady. Okolo polehávali černoši a šlo vidět, že v téhle čtvrti běloši určitě nežijí. Brazilka říká: ,,Néé, prosím.“ Uběhly asi dvě vteřiny, ale myslím, že pro tu holku hooodně dlouhé dvě vteřiny a frajer za volantem se začal smát 😀 Ne neboj tady tě nenechám a asi po dalších deseti minutách našel to správné místo.
Nám cesta v taxíku ubíhala hezky, před námi se tyčila Stolová hora, jejíž vrcholy byly skryty v oblacích. Už při těchto prvních chvílích jsme mohli zpozorovat obrovský kontrast téhle země. Townshipy vystřídali krásné, upravené domy, s lidmi žijícími v úplně jiném světě. Dorazili jsme do Claremontu. Nechci zde dělat reklamy, ale bydlení jsme hledali přes Airbnb a musím říct, že se nám to osvědčilo opravdu skvěle. Naše hostitelka nás vřele přivítala, seznámila nás s jejími dvěma psi a kočkou a ukázala nám náš pokoj. I když jsme něco přes 14 tisíc kilometrů od domova, čas je zde stejný, ale únava je znát.

 photo IMG_7501 pro madeover_zpsh0upcylo.jpg

První trails spot, kde jsem měl taky potkat prvně lidi z Trails Crew byl Soetvlei Trails. Leží asi 10 kiláků od domu v části Constantia. Jelikož zatím nemáme auto, přemýšlíme jak se tam dostat oba. Jdeme tedy na vlak s tím , že Baruška pojede a já to dojedu na kole po Main Road. Jenže místo, kde prodávají lístky bylo zavřené, tak se tedy ptáme jedné slečny, která čeká na spoj, co máme dělat. Říká jen: ,,Nic. Prostě nastupte a jeďte, neřešte to!“ Tak fajn tak jedeme i s kolem. Vlastně lístky nikdo nekontroluje a mám takový pocit, že pokud jste bílí ani nikoho nenapadne aby vás kontrolovali. Takže jedeme na černo 😀
Spot se nachází na hezkém místě se super výhledem na horu, ostatně jako každé místo tady. Spot není nijak velký. Má tři základní lajny, kdy levá je opravdu jednoduchá, hlavní lajna o něco větší se šesti rovnými skoky a pravá, řekl bych něco pro horské kola. A u mtbéček zůstaneme, nevím proč, ale všichni mají horáky, nic proti tomu nemám, ale taky nic pro ně 😀 tomu odpovídá taky kvalita šejpovaní, některé místa jsou na malé už moc rozbité, ale na horském jezditelné. Chvilku sleduju jejich přední vidlice jak jim žerou všechno to hezké, co trailsy nabízí. Musím se srovnat s jejich angličtinou i když je to boj a jdu jezdit. Celkem fouká, tak se jezdí jen levá. Ta mě po chvilce už nebaví, ale všichni okolo si to strašně užívají, že můžou hrotit na posledním skoku, který má tak dva a půl metru, dopad je placka plná prachu. Trošku mi to připomíná situaci doma, ale hlavně, že to baví.

 photo IMG_7959 pro madeover_zpsieiqmjuk.jpg

Na tomto místě dávám ještě pár dalších pojezdů. Kluci mají spoty rozdělené na zimní a letní spoty. Tenhle spot je právě ten zimní (naše léto) kdy je víc dešťů, tudíž víc vody a líp se jede. Jak jsem psal, že některé místa byly rozbité, no co klidně bych si je opravil, ale na místě není žádná voda, všechno se musí přivést tak jako lopaty, takže na to nebyl nikdy čas. I tak jsem si tady ježdění užil a v průběhu výletu se sem snad ještě vrátím. Připojím video z toho místa. Kluci jsou hodně vidět, protože každou sesh byl přítomný fotograf a často i kamera. Na tomhle místě je pro mě zbytečné točit.

Nechci psát jen o ježdění. Je tady spousta dalších zajímavých věcí. Třeba jako Stolová Hora, která nabízí spoustu možností pro hiking. Výška hory je pouze 1086 metrů, ale pozor! Stolová se jmenuje právem, protože je to opravdu strmý kopec. Výstupy nahoru připomínají spíše stoupaní do hodně vysokých schodů. Hodně lidí tuto horu už podcenilo a bohužel se z výletu už nikdy nevrátili. Možností výstupu je hodně, jsou zde trasy pro každého až po ty co jsou označeny jako extrémní. Mě osobně se snad více líbil výstup na Lion Head, hora je součástí stolové hory měří 669 m. Má dvě možnosti, samozřejmě tu co zvládne „každý“ a tu ne tolik bezpečnou, kde už člověk musí lézt a sem tam se přidržet řetězů, krok vedle může znamenat velkou nepříjemnost. My si takto dali tu jednoduší verzi ovšem když jsme sestupovali dolů nějak jsme odbočili špatně a museli dolů sestoupit tou těžší cestou 😀 na to pozor! Ale dali jsme to.

 photo IMG_8323 pro madeover_zpsmlpbqklu.jpg

Jeden z dalších super zážitků byl výlet do Simon’s Town. Městečko ležící na východě kapského poloostrova (Cape Peninsula). Přijíždí sem spoustu turistů pozorovat tučňáky, nebo si s nimi i zaplavat v oceánu. Tohle chceme zažít taky. Vstup 35 Randů (63 .- kč) za osobu mi za tento zážitek přijde hodně fér. Tenhle zážitek nejlépe popíše krátké video.

Strávíme tady celý den a to ovšem nevíme co nás čeká cestou zpět. Bylo tehdy okolo sedmé večer, naše hostitelka nás varovala před pozdní cestou vlakem, ale my si říkáme, že ještě přeci není tak pozdě. Přišli jsme na nádraží a všechno se zdálo být v pohodě, okolo půl osmé vyjížděl poslední vlak. Naše cesta k domu trvá asi půl hodiny, ale tehdy mi to přišlo jako věčnost! Nasedáme do vagonu, kde jsme jediní bílí pouze my dva. Já v batohu zrcadlovku, v kapse peněženku a nějaký cash. Vlak vyjíždí a přistupují různé pochybné postavy. Sedím a raději se ani moc nerozhlížím kolem sebe. Kurva jeď! říkám si v duchu. Ať už jsme na naší zastávce! Pocit nejistoty, který jsem zatím nezažil. Mrknu hlavou o něco výš a na ceduli, kde jsou rozepsané cílové stanice a je tam taky pár varovných symbolů, mezi nimi škrknutý obrázek devítky. Tak super to mě fakt uklidnilo 😀 V tu chvíli se rozráží dveře a přichází hodně urostlí Afričani v oranžových vestách. Přichází jich snad okolo šesti. Rozhlíží se po lidech okolo a v tu chvíli mi dochází, že to jsou sekuriťáci, kteří hlídají tento vlak. Šlo vidět, že ví co dělají. Bez většího váhání prohledávají přímo vytipované lidi. Kousek od nás začínají bušit do mladého týpka. Mohl mít okolo patnácti ne-li míň. Netuším co u něj našli, ale vůbec se s ním nepárali. Schytal si pár ran, že mu čepice spadla z hlavy a s jeho křikem ho táhnou skrz vagon asi někam ven, kde si ho na další zastávce podá někdo jiný. Abych řekl pravdu začal jsem se cítit o něco líp a když nám v průběhu jízdy nabízí dva mladí kluci, s igelitkou Baťa, voňavku s nápisem tester, začínám se smát. Tuhle cestu jsme přežili, ale říkáme si, že tohle už znovu zažít nechceme. Dorážíme domů a vyprávíme to našemu spolubydlícímu. Ten nám říká, že jsme opravdu stateční nasednout do pozdního vlaku. Později se dozvídáme od naší hostitelky, že bylo v poslední době hodně vlaků zapáleno a je velmi ráda, když ji říkáme, že ve vlaku bylo spousta sekuriťáků.. Dříve tomu tak nebylo.. To si teda ani nechci představovat jak by ta cesta probíhala…

 photo IMG_7514 pro madeover_zps3voayh04.jpg

Máme za sebou první část článku. V tom další se podíváme víc na sever města, kde jsou známé Gum Trails a taky si víc probereme toto zajímavé město. Díky za přečtení a zatím čus 🙂

 photo IMG_7964 konec made_zpsbmaiadhm.jpg

1 Comment

  1. Pecka jirko chci viic

Napsat komentář