OkOlO Lisabona

DSC08239

Po tripech po Španělských mekkách ježdění, jsme se tentokrát rozhodli pro destinaci o kousek vedle s velice podobnou mentalitou i stylem života. Sparing partnery mi jako obvykle dělalo kolo a Míša s foťákem v ruce, připravená vyfotit kdejakou parádňáckou a určitě skvělou památku a občas i mě (což se jí docela k mojemu překvapení dařilo).

Lisabon je vychvalovaný u street riders snad ještě víc než Barcelona. Mě jako hlínožrouta zajímala spíš tato stránka ježdění, o které jsem se ale skoro nikde nic moc nedozvěděl a tak jsem na mapách projížděl každý kousek nějakého teho hrba, který by mohl být skok a pak přes Glombu sehnal typy na nějaké parky a hecl ležérní pojezd v nich. Co si budem vykládat na ty parky moc nésu.

DSC08169

Trip jsme začali klasickým rychlovlakem Otrokovice – Praha a turbínovým letadlem jsme se nechali unášet směr Lisabon.

Při vystoupení z letadla nás mírně překvapila teplota. Po zkušenostech z Malagy a Barcelony jsem nebral vážně místní 23C a v noci míň, no a s mikinou jsme úplně nepočítali….No což už včil, dal jsem pivko na ex a s rozvahou zkušeného cestovatele jsem směroval na metro u kterého mě nemohlo nic překvapit a jelo nám to rovnou na náš sdílený barák. Lehké překvapení nastalo, když jsem nemohl metro najít, běhal jsem jak střelený daněk okolo celého letišťa, až jsem zjistil, že 2 zastávky od letiště na navazující spoj jsou zrovna uzavřené – paráda co víc si přát.

Dostat se busem a hlavně do busu znamenalo svést boj s miliardou číňánů do kterého se mi v mé počáteční nasranosti moc nechtělo. Nakonec Míša zavelela a na třetí pokus se nám zadařilo.  Do ubytování jsme s menšíma komplikacemi a pár nadávkama dorazili docela bez problémů. Proběhlo parádní kakání, sprcha a panáky slivky.

První den menší rozhlížečka okolo, ze které se stal docela smrtelný výšlap na hrad Castelo de Sao Jorge. Cestu jsme našli celkem boží, šli jsme zapadlou ulicou se známýma street artama. Takže není nic lepšího než se ztratit a pak vyjít tam, kde jste měli původně v plánu.

DCIM100GOPRO

Ulicou jsme teda došli na hrad. Za pár E luxusní procházka a výhledy na celý Lisabon stojí fakt za to. K večeru je tady většinou program nějakých koncertů a nebo divadelních her, takže za jeden vstup velká porce zábavy a výhra pro všechny.

DSC08223

Na den druhý jsme si naplánovali navštívit MAAT, což je taková moderní psycho stavba s muzeem, historickou pevnost Torre de Belém a Památník objevitelů…Cesta metrem na konečnou zastávku Cais de Sodré za 1.45 + kartička. K metru musím říct jednu věc. Absolutně jsem nepochopil za celých 14 dní systém fungování tady těch jejich kartiček, dle všech měli jít použít na vlak, metro, loď a podle všeho možná aj vzducholoď . No nakonec se nám stalo že jsme každý měli asi 6 kartiček na všechno možné a na všechny možné společnosti a u jiných společností nechtěli kartičku druhé společnosti. Pro mě absolutní unreal na chápání. Takže kdyby někdo chtěl kartičku mám zásobu.

DSC08260

No ale zpět k cestě. Z konečné jsme si řekli že se projdem kolem promenády a navigace ukazovala příjemných 20 minut cesty…hehe no z 20 minut se staly 4 hodiny na ukrutném horku a vyslechl jsem si nadávky typu „sem si myslela že jako umíš používat mobil“ a „nikam už nejdu“ pro mě jedna velká zábava pro Míšu už míň. Každopádně chytli jsme super opálení a lehký úpal (zrovna vyšla předpověď) ale taky parádní fotky mostu 25.th April a našli docela populární místo na focení s Lisabonskou streetart liškou. Nevím teda co na té navigaci bylo špatně?!

DSC08327

Začátek dalšího dne začal parádně a na řadě byl konečně první park. Expo skatepark u druhého nejznámějšího mostu v Lisabonu s názvem Vasco da Gama. Po větším jezdícím absťáku jsem se sem fakt těšil, ať už podle fotek, které na vás skáčou v každé příručce nebo po zadání do googlu s názvem Lisabon. Radost mě přešla hned po příjezdu, park je to sice krásný a na krásném místě, ale těžce v punku. Na hodně rádiusech už se podepsal čas a roste na nich tráva nebo jsou hodně popraskané a odrazit se z někama je úkol někdy opravdu pro odvážné. Je to už spíš taková modní ikona Lisabonu, kde se za ty 3 hodiny co jsem tady strávil vystřídalo asi tak 5 fotografů s modelkama a 2 kameramani, kteří točili nějaký spot což byla fakt prdel. Využívali místní mladé zewláky, kteří se projeli po bouli a borci si je hned odchytli na fotku a video za nějaké ty heřmánkové listy.

DSC08359
Po nevydařeném prvním skateparku přišel na řadu radši trip a to na sochu Cristo-Rei. Zvolili jsme cestu vlakem, který jezdí přes most 25th April. Cesta je celkem rychlá, akorát zastávka je trochu z ruky od časti města Almada. Každopádně není to zas žádná velká tragedie, ujít se to dá na klid za 10 minut. Potom stačí jenom vyšlápnout jediný kopec široko daleko a jste v areálu, kde vyhrává smyčka náboženským chorálů. Poslouchat to ještě o pár minut dýl, chytne vás chuť se zabít. Za výhled a fotky to opět stojí a za 4E se můžete povozit výtahem až na celý vrchol sochy, kde stojí sám pan Ježíš a kde kvůli mřížím skoro nic nevyfotíte.

DSC08424

Na nějaké další ježdění jsem vybral park u MCdonalds neboli ODIVELAS skatepark Lisabon. Za mě naprosto super místo. Ikdyž je to menší park spíš pro sk8ty na lehký pojezd v pravé poledne je to ideální. Rádiusy, benky, raily a minirampa s fakt velkýma rádiusama, která mi hodně sedla. Po stranách příjemný trávník na super zewl a piknik, kde potkáte UBER típky co rozváží jídlo na skůtrech a dávají tam brka ve velkém a hromadně pojídají to co nestihli rozvést. Celkově je služba UBER eats v Lisabonu hodně populární a rozváží to snad na všem co má kola.

table_uprava

Na co jsem se hodně těšil byl výlet na nejzápadnější výběžek Evropy, mys Cabo da Roca. Cesta je to trochu delší, ale je to neskutečné místo na které nikdy nezapomenete. Z Lisabonu jsme se vydali vlakem do městečka Sintra. Kde jsme koupili radši poctivou zásobu vody a počkali na bus s číslem 403, který má konečnou přímo u majáku na mysu. Cesta trvá cca 45 minut úzkýma a klikatýma cestama. Podívat se v některých okamžicích ven z okna, chce se vám hned vystupovat a modlíte se ať už je konečná. Po vystoupení ale zjistíte že ta cesta za to stála. Výhled na oceán a okolní útesy a taky na davy turistů, věřím že v sezoně jich musí být ještě 2x tolik, co fakt nechceš. No důležité je že všichni lidi chodí k majáku, ale o okolní věci už se zase tak moc nezajímají. Nachází se tady totiž jedna z nejkrásnějších pláží Praia da Ursa, která má taky jeden z nejextrémnějších příchodů k ní. Dojít dolů není úplně zadarmo a určitě je dobré mít solidní boty, cestou jsme narazili stejně na zabijáky co to šli v žabkách a tak jsou možná boty úplně zbytečné.

Cesta dolů trvá nějakých 40 minut, musíte se držet řetězů a lan a taky se moc nedívat co je za ďůru pod vama. Dole za to čeká pláž, kde skoro žádní ludé nejsou a můžeš vyvalovat špeky jak chceš a nemusíš mět ani plavky! Bonus pro nás chlapy:-) Cesta na zpět už je o něco příjemnější a po celém dnu je potřeba dát pořádné pivko v akci za 35 centů to chceš!

DSC08653

Po vyspání byl v plánu další skatepark, jak jinak. Tento skatepark s bowlem na mapě není, ale dá se najít bez větších problémů. Nachází se kousek od zastávky metra Chelas. Je celkem nový a ježdění v něm je fakt parádní. Bowl je v některých místech trochu uzavřenější, ale i tak se v něm dá dobře polítat. Za mě nejlepší betoňák v Lisabonu. Večer jsme se vypravili na venkovní pártošku v parku kousek od ubytování. Pivo za 4 eura jsem cucal asi hodinu, takže bylo posléze výhodnější kupovat sangriu za 1.5 eura, která nebyla vůbec špatná. Lehce ovínění jsme se ploužili ulicama a užívali si noční Lisabon.

bowl_DSC08703

Po dlouhém zjišťování jsem taky konečně našel nějaké hliněné skoky a to konkrétně v městě Cascais. Parque urbano, jak se areál jmenuje, je nejspíš jediná pojízdná hlína v okolí Lisabonu, najdete tu asfaltový pumptrack, lajny skoků od lavic až po nakopnuté dvojáky a pasáž pro velké kola, kde jsou dva skoky obrovských rozměrů. Místňáci jsou pohodáři a hned na příchod mi nabízí cígo a prda a omluvají se že nemají skoky pořádně šejpnuté, protože nemají vodu a skoky jedou tak nějak na punk. Taky mě zvou na big jam, který už se ale jel 😀 Každopádně jezdí se parádně, až nakonec musíme spěchat na vlak kde na mě Míša háže pohled masového vraha, že jsem jí slíbil pláž na opalovačku….Sem trochu kecal, ale tak kdo by fotil že jo?!

trno_uprav

Další dny se nesli už jen po výletech a věcech co nás zajímali a taky jsme si je vyčetli z našeho průvodce. Velice zajímavé jsou velké graffiti ve čtvrti Marvila, které jsou na bocích každého z činžáků okolo. Marvila je celkově zajímavá, na jedné straně jsou paneláky jak blázen a na druhé původní baráky, vedle kterých se pasou ovce. Když si něco fotíte, tetiny si nechápavě klepou na čelo a jste pro ně taky tak trochu umělecké dílo.

V sobotu je dobré zajít za kostel Sao Vicente na místní vyhlášený trh. Popravdě jsem asi větší blešák v životě neviděl. Lidi dojdou, roztáhnou plachtu a prodávají všechno co doma najdou, někdy za docela nekřesťanské peníze, takže radši se pořádně podívejte co kupujete. My jsme tu každopádně vyřešily většinu suvenýrů za pár korun.

DSC08851

Nedělu jsme využili v rámci free vstupů do muzeí. Volba padla na největší muzeum v Lisabonu Calouste Gulbenkian. Kde byla zrovna velká výstava popartu. Okolo je pěkný park na polehávání a kavárna, která se nám ale nevešla do rozpočtu.

Po dnu kdy jsme se rozhodli nic nedělat, jsme šli na velkou snídani ve stylu u místních kavárníku naproti přes cestu. Bageta veliká, že jsem ju měl ještě jako svačinu a půlku oběda, jenom za 2.70 euro což se hodí:) Nabalil jsem kolo a večer se jelo na letiště na náš let zpět.

Co si budem vykládat, Lisabon je parádní místo, chceš tady byt pořád a naučit se žít s  jejich nic neřešením a maňánou furt. Každopádně nám už tak ruch velkoměsta nevyhovoval a viděli jsme se spíš někde v malém městečku jako je třeba Sintra:-) Ale to je na každém co chce. Tak vem kolo, skejta a svoji holku, kupte letenky a vyražte. Kde jinde taky uvidíš kousek San Franciska a Rio de Janeira v Evropě?:-)

lisabon_male

Napsal: Vít Daněk

Napsal : admin